“Rozhodla jsem se jít za tím, co bylo mým dlouholetým snem. Sbírala jsem odvahu a postupně připravovala sebe i své okolí na to, že to přijde.”
Aneb od Finska přes Švédsko do Norska. Pojďte si přečíst příběh o tom, kdy Skandinávie zaujala naši zakladatelku a kam se rozhodla přesunout, aby načerpala energii a udržitelně rozvíjela svůj osobní život i firmu.
Je to více než deset let, co jsem poprvé navštívila Skandinávii. Měla jsem možnost studovat na měsíc ve Finsku v malém městečku Savonlinna. Ano, byla tam zima, a to taková, že jsem si musela koupit boty do -20, které mám dodnes. Byla jsem jak v jiném světě, nadšená přírodou, a tím, co jsem se za ten měsíc naučila. Například to, že místní před vstupem do lesa žádají o svolení a děkují za to, co si z něj odnášejí. Už tehdy jsem cítila, že se jednou vrátím.
O pár let později jsem se podívala do Švédska. Na výletě na malém ostrůvku, patřícího k městu Göteborg, jsem si udělala fotku u dřevěného domu a řekla, že v takovém budu jednou žít. Byla to trochu hra, ale zároveň v tom bylo něco opravdového. Bylo to jen pár dní před odevzdáním mé diplomové práce, hřejivého bodýčka, které tehdy bylo v dost jiné podobě, než jak ho znáte dnes.
Diplomovou práci jsem pak úspěšně odevzdala, s odhodláním, že takový projekt nemůže skončit v šuplíku. Proto jsem na něm pokračovala dál. Po práci jsem chodila pájet drátky. Na pomoc jsem měla jednoho doktoranda na elektroniku, který se snažil najít způsob, jak ji zmenšit do nositelné krabičky a vybrat konektor, který by byl pratelný.
A ono to se povedlo! Prototyp se dal vyprat asi pětkrát, a tak jsme se rozhodli získat zpětnou vazbu a vystavili ho na Designbloku. Když se mě někdo ptal, kdy si bude moci bodýčko koupit, odpověděla jsem, že za 1-2 roky. Byla to střízlivá vize, ale v hlavě se mi honilo, že nevím, jaký bude další krok. Neměla jsem tušení, jak zafinancuji další vývoj a jestli vůbec najdeme opravdu plně funkční řešení, co by obstálo v běžném životě. Co mi ale pomáhalo udržet si pozitivní mysl, byly ženy, které se psaly na seznam zájemkyň.
Když jsme měli bodýček více, rozhodla jsem se čelit strachu a začala testovat. Baterka byla sice veliká a obal vytištěný na 3D tiskárně, spojený lepící páskou — účel to ale splnilo a já dostávala více a více sebevědomí, že jsme na správné cestě. Že bodýčko skutečně je formou tepla, která od bolesti pomůže.
Začalo mi být jasné, že potřebuji partnera, který mi pomůže dotáhnout elektroniku. Přestože jsem měla velkou motivaci a nadšence po ruce, neměla jsem statisíce, nebo dokonce miliony korun, které by na na další vývoj byly potřeba. Věděla jsem, že to kam mířím, je dostat produkt, který pomůže ženám, na trh co nejrychleji. A hádejte, kde jsem našla partnera na technologii — ve Švédsku! Vyměnili jsme si pár e-mailů, já sbalila bodýčka do kufru a odletěla opět na sever.
I když to vypadá jako úplně plynulý příběh, budu k vám upřímná – v tomto momentě jsem prožívala tu největší bolest, jakou jsem si nikdy nedokázala představit. Přišla jsem o mamku, necelé tři měsíce po diagnóze rakoviny. Mamka mi s bodýčkem od začátku pomáhala, a to nejen se šitím, ale i s tím, jak mi připomínala, že na to mám. Vidina, že bodýčko v dohledné době dokončíme a uvedeme na trh, bylo to, co mě drželo nad vodou. Jako bych to z části dělala pro nás obě.
Navštívila jsem Smart Textile Showroom na univerzitě v Borås a byla jsem naprosto fascinovaná. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych si jednou ráda dodělala doktorát, se zaměřením na chytré textilie v oblasti zdraví, protože jsou školy, kde bych moc ráda studovala dál.
To léto jsme s nadšením poslali první bodýčka zákaznicím v České republice. Už tehdy jsem věděla, že dalším krokem bude expanze na skandinávské trhy. A s hrdostí můžu říct, že naše bodýčko se stalo součástí expozice v showroomu jako jeden z produktů, které využívají chytré textilie a jsou již dostupné na trhu.
Byl to rok, kdy se jsem se potřebovala zazdrojovat. Ve firmě jsem se musela čelem postavit tomu, co nefungovalo. Vyžadovalo to hodně energie a byly chvíle, kdy jsem si myslela, že o firmu dokonce přijdu. Tím, jako bych ztrácela kus sebe. Možná to zní velice abstraktně, ale chci to tak nechat.
Jsem obrovsky vděčná, že na to období, které ze mě doslova vysávalo duši, mám teď už jen vzpomínku, která se zdá vzdálená, i když je to docela nedávno.
V té době jsem jezdila do Švédska jen na pár dní, za odpočinkem, protože mě to tam vždycky hezky vyklidnilo a dokázala jsem si tam odpočinout.
Nápad na druhý produkt a nová energie, kterou jsem dlouho necítila, přicházely od jara. Léto bylo plné pozitivních změn, nápadů, vyjasňování vizí a cílů. Navštívila jsem Norsko a začala se psát nová kapitola. Cítila jsem, jak mě to tam táhne. A rozhodla jsem se povolit racionalitu a jít si za tím. Děkuju vám všem, od kterých cítím podporu a důvěru. Z té osobní roviny děkuju rodině. Cítím, že pustit mě do světa neznamená o mě přijít, ale nechat mě být takovou, jaká jsem.
A tak balím kufry, jeden s oblečením a druhý se skladem a postupně se přesouvám do Norska, abych nasála kulturu a promítla ji do svého života i udržitelného nastavení firmy. A pokud jste dočetli až sem, možná se ptáte, proč Norsko? A já vám to řeknu, má v tom prsty jeden kluk z Ostravy, jsou to náhody?
A chtěla bych to zakončit citací, kterou mi poslala kamarádka Baška: Pták, který vyletí z hnízda nehledá to nejbezpečnější větev, na kterou přistát. Nepřemýšlí o tom, že by se mohla zlomit, ale věří ve schopnosti lítat.
Děkuju týme Body Moody, že metaforicky věříme, že tahle firma dokáže roztáhnout křídla, a že jsme v tom společně.
Ostatně bodýčko bylo vyvinuto jako teplo, které si můžete vzít sebou.
OBJEDNAT BODY